Stanovení Least Significant Change – LSC

Přepis části článku Prof. MUDr. J. Štěpána, DrSc., který byl uveřejněn v Osteologickém bulletinu číslo 3, 2003. Tato část je věnována stanovení LSC na kostním DEXA denzitometru:

Aby bylo možno hodnotit změnu za určitý časový interval jako statisticky významnou, je nutné znát chybu užitého přístroje i chybu operátora. Významnost změny BMD, zjištěné u dané pacientky po zvoleném časovém období závisí na reprodukovatelnosti měření, zvoleném intervalu spolehlivosti (zpravidla 95%), na stupni změny BMD a konečně také na počtu měření v daném časovém intervalu.Aby bylo možno hodnotit chybu užitého přístroje a chybu operátora, je nutné vyšetřit 30 pacientů, u každého provést 2 po sobě jdoucí měření v daném místě skeletu. Musí jít o nemocné, kteří jsou pro dané pracoviště typičtí věkem a pokročilostí osteoporózy. Alternativou je vyšetřit 15 pacientů, a vyšetření opakovat třikrát. Po každém měření je třeba pacienta znovu uložit a polohovat. Pro každého měřeného pacienta se vypočte průměrná hodnota BMD, její směrodatná odchylka (SD g/cm2) a variační koeficient (CV%).

Pro celou měřenou skupinu 30 resp. 15 pacientů se vypočte nejmenší významná změna (LSC = 2,77 * chyba měření (pro 95% hladinu spolehlivosti)) (v g/cm2). Vyjadřování v procentech není doporučeno. LSC platí pro daný přístroj a daného operátora, ale pokud je osteodenzitometr obsluhován větším počtem operátorů, je výhodné užít LSC, která je průměrem LSC jednotlivých operátorů. LSC pochopitelně platí jen pro tu oblast skeletu, která byla výše uvedeným způsobem ověřena. Pro každé místo skeletu je tedy LSC stanovena zvlášť. Stanovení reprodukovatelnosti in vivo nemůže být nahrazováno ani údajem o reprodukovatelnosti z jiného pracoviště, údajem poskytnutým výrobcem přístroje, ani údajem získaným reprodukovatelností měření fantomu. Při interpretaci LSC je třeba zvažovat, že BMD se může měnit oběma směry a proto ženy, kterým během prvního roku léčby poklesla BMD, mohou vykazovat při alším měření nárůst BMD.

Publikované koeficienty variace (CV) pro centrální DXA jsou 0,5-3%, pro QCT bederní páteře 1-4%, pro periferní QCT 1-2%, a pro periferní DXA kolem 1%. DXA bederní páteře má nejlepší přesnost (0,5-1%). Neznamená to, že metody s nejmenší chybou přesnosti jsou nezbytně nejvhodnější pro monitorování změn BMD při léčbě. Záleží totiž také na stupni změny BMD, a ta je zpravidla v různých úsecích skeletu rozdílná. Výhodnost monitorování změn BMD při léčbě opakovaným měřením bederní páteře nezpochybňuje ani možnost kolísání množství tukové a svalové hmoty.

Samozřejmým předpokladem pro hodnocení změny v BMD je zvolení téže oblasti zájmu (ROI) při základním a následném měření. Umístění ROI musí být identické (tytéž obratle), velikost oblasti musí být obdobná (±1%) a při opakovaném vyšetření se v této oblasti nesmí objevit nový artefakt (např. komprese obratle). Poloha pacientky musí být při všech opakovaných vyšetřeních obdobná.

Interpretace výsledků opakovaného měření BMD u dané pacientky musí respektovat klinické aspekty. Pokud během léčby poklesne BMD v daném místě skeletu o méně, než kolik činí LSC, je potřeba léčbu považovat za účinnou. U jednotlivé pacientky se dá považovat za neúspěch léčby ve smyslu změny BMD až pokles BMD větší, než činí LSC. Pro posouzení klinické významnosti změny BMD je třeba zvažovat také typ léčby a úsek skeletu, kde se měří BMD. Pro monitorování ale vždy se má užívat změny BMD (g/cm2).

Štěpán, Jan: Kvalita kosti: které účinky léčby můžeme monitorovat a co to předpokládá?; In: Osteologický bulletin, číslo 3, 2003, str. 75-81.

Doslovná citace str. 78.